© Antropark 2006, Autor a ilustrace © Libor Balák

 Aktualizace Antropark 2012, Autor a ilustrace © Libor Balák

Kontakt - Libor Balák:  antropark@seznam.cz

Jste na www stránkách Oddělení pro paleolit a paleoetnologii Archeologického ústavu Akademie věd ČR v Brně. 

Zpět na domovskou stránku Antroparku

Zpět na web paleoetnologie

Text k příspěvku přednesenému na konferenci  ,,Ve službách archeologie" v květnu 2005 v Brně. V tiskové formě bude práce publikována v příslušném sborníku. Při aktualizaci změněno označení "Homo erectus" na "Homo antecessor".

HYPERTROFICKÁ TVOŘIVOST A SENZITIZACE V ARCHEOLOGICKÉM MATERIÁLU EVROPSKÝCH  Homo antecessor (dříve označovaný jako Homo erectus)

Nástin úvodu do tématu

Úvod - dva přístupy

Chceme-li si udělat představu o chování evropských forem člověka druhu Homo antecessor můžeme se vydat dvěma směry. Jeden směr je heuristický a druhý logický. Heuristické myšlení hledá očividné souvislosti, kdy děj vysvětluje na základě očividné podobnosti, věří, že unikátní lidské chování musí mít i unikátní příčinu.

Naproti tomu logika upřednostňuje děj statisticky pravděpodobnější před dějem statisticky méně pravděpodobným. To znamená, že předpokládá, že i za unikátním chováním budou běžné a známé mechanismy. Pro svoji práci jsem upřednostnil logické řešení, protože logický přístup součastná psychologie označuje za bližší skutečnému stavu věcí.

Tvořivost

Představy o chování antecessorů se také týkají i podoby jejich tvořivosti. Obecně lze o tvořivosti říci, že se vyskytuje u velké řady bezobratlých i obratlovců a proměňuje se podle míry prostorové a časové orientace, podle míry vhledu a interního geneticky organického plánu po daný druh. Tvořivost rozlišujeme na destruktivní a konstruktivní, přičemž se mohou obě možnosti podle určitého klíče kombinovat (hloubení snůškové chodby a komory s následným zahrnováním těchto prostor s případným zamaskováním místa chodby).

Do konstruktivní tvořivosti lze přičíst konstrukce šimpanzích hnízd na kterou je nahlíženo jako na vrozený mechanismus (Veselovský 2000). Hnízda v přírodě nemění významně materiály ani geometrii stavby. Chybí kulturní variace, neexistují například obdélníková hnízda na jihu, čtvercová na severu, trojúhelníková na západě a kruhová na východě. Zůstává stále jen jeden jediný neměnný vzor, jedna kruhová forma – to naznačuje organicky limitované hranice dané tvořivosti. Edward O. Wilson si všímá zájmu malých šimpanzů o větvičky a předpokládá, že za tímto zájmem stojí libost. Libost a nelibost jsou mechanismy v psychologii známé. Je pravděpodobné, že za libostí z nějaké konkrétní tvořivosti stojí nutkání. Libost se navozuje organickou cestou – tvorbou určitých konkrétních neurotransmiterů, jako dopaminy a serotoniny a další. Lze tedy říci, že tvořivost má konkrétní biochemický základ.

Hypertrofická tvořivost

Zatímco má běžná tvořivost své určité limity daleko rozvinutější a plastičtější je hypertrofická tvořivost. Je to ekvivalent anatomické hypertrofie, které se věnuje Edward O. Wilson. Je to jen aplikace hypertrofie do psychicky. A skutečně vidíme, že takový model má v reále svoje příklady, a to u hypersexuální aktivity bonobů, sběratelství a složitě rozvinuté tvořivosti samečků lemčíků a především v chování člověka. 

Také v archeologickém materiálu nástroje evropského Homo antecessor jsou různorodé, vyskytují se v řadě forem a geometrických konstrukčních vzorech a již evidentně opouštějí kruh. Hypertrofická tvořivost však může ovlivnit řadu dalších oblastí jako je sběratelství (například při zajištění stálého otopu), při vhledu (nalézání inovací jako vrhací balistické a rotační zbraně /Shöningen/).

Senzitizace

Přitom hypertofická tvořivost je jen určitou formou známé a velmi rozšířené tvořivosti. Jako příčina hypertrofické tvořivosti zřejmě bude již dlouho známá senzitizace. Což je aktivace organismu, jejíž příčiny a mechanismus se někdy přirovnává k alergické reakci (Bičík, Fraňková, 1999). Pravdou je, že senzitizaci bylo zatím věnováno jen málo studií.

Dlouhodobá rozvinutá trpělivost

Při konzultaci o chování lidí a šimpanzů mne Mgr. Jana Kantorová (Zoologická zahrada v Brně Bystrci) upozorňovala na veliký rozdíl mezi lidmi a lidoopy v hloubce a délce koncentrace k nějaké činnosti – trpělivosti. Na rozdíl od lidí chybí primátům srovnatelná trpělivost. Na trpělivost lze pohlížet jako na úzce zaměřenou a rozvinutou senzitizaci s habituací (potlačením) ostatních rušivých činností. V archeologickém materiálu evropských Homo antecessor takovou dlouhodobou rozvinutou (hypertrofickou) trpělivost naprosto jasně  dokládají ohniště.

Rukopis

Velmi výmluvné je porovnání rukopisu evropského Homo antecessor s dnešními lidoopi. V materiálech (Jeřábková, Vančatová1998) je zcela evidentní, že přes určitý smysl pro kompozici, je samotný rukopis lidoopů evidentně chaotický, kdežto v archeologickém materiálu antecessorů (Schöningen a Bilzingsleben) je rukopis dokladován jako geometrický a velmi pečlivý s jemnou motorikou. Geometrický rukopis by jen znamenal, že se změnil geneticko-organický podklad pro rukopis jako takový. (Geometrické formy při tvořivosti se uplatňují někdy už i u bezobratlých).

Závěr

Hodnocení některých velmi důležitých oblastí v chování evropských antecessorů jako je rozvinutá (hypertrofická) tvořivost, rozvinutá (hypertrofická) trpělivost a změna rukopisu na geometrický nám v budoucnu významně napomůže vytvářet daleko věrohodnější představy o chování lidí Homo antecessor v Evropě a stejně tak nám daleko lépe poslouží pro utváření představ o podobě kultur v daných dobách.
Hledání příčin typicky lidského chování v oblasti srovnávací psychologie a etologie a dále ze strany sociobiologie, biochemie a genetiky je možné a nedochází k žádné vzájemné kolizi. Dá se uzavřít, že koncepce hypertrofické tvořivosti, konstruované na základě logiky je plně propojitelná se senzitizací a ta zase s výzkumem neurobiologie a biochemie neurotransmiterů.

Dostali jsme se tak do situace, kdy se tyto závěry shodují se závěry  Thomase Wynna, který analyzoval chování člověka za posledních milion let na základě archeologických materiálů psychologickými metodami a to ,, aniž by zjistil zásadní změnu v duševních nebo poznávacích schopnostech“ (Svoboda 1999).

Navíc se nám podařilo plně se vyhnout heuristickým představám lidského unika (práce, kapacita mozku, inteligence, symbolické myšlení, jazykově strukturované chování, změna hloubky plánování a podobně), které dnes narážejí na nepřekonatelné potíže při porovnání s jinými obory, především se srovnávací psychologii a etologií, v oblasti poruch chování, ale také už i v samotném archeologickém materiálu (floreský člověk s extrémně malou kapacitou mozku).

Tato práce je jen drobným nástinem tématu, který je mimo jiné vymezen v současnosti i zatím nedostatečně zpracované oblasti senzitizace, a hypertrofického sběratelství a tvořivosti lemčíků, kterému za posledních 75 let nebylo věnováno podrobnějšího výzkumu. Současné možnosti neurologie, biochemie i genetiky však vypadají velice slibně a dávají tušit, že alespoň zevrubně nastíněná oblast přinese v budoucnosti daleko přesnější a podrobnější výsledky.